top of page

Dlouho mě kvůli handicapu nechtěli zaměstnat, a tak jsme začali podnikat

Aktualizováno: 22. 3. 2023

Ahoj jsem Eliška, ve dvaceti jsem dostala mrtvici a jsem teď handicapovaná. I přes to, že jsem po mrtvici vystudovala vysokou školu ekonomickou, nikde mě nechtěli zaměstnat na odpovídající pozici. Byla jsem z toho docela nešťastná, protože už to trvalo opravdu dlouho. Až přišel nápad založit si vlastní rodinnou firmu. Jak se to celé událo vám povím v následujících řádcích.


Už odmalička jsem chtěla být jako můj táta, který je soukromý zemědělec, a podnikat. Když jsem byla malá, vždycky jsem čekala, až přijedou zákazníci pro brambory. Jak přijeli, hned jsem je odchytla a povídala si s nimi, než přišel táta. Obvykle jsem dostala lízátko, nebo peníze na zmrzlinu. Babička jenom poznamenala: Je to jasný obchoďák. 😀


Bylo mi 20 let, když přišla mrtvice, ale ani po mrtvici mě můj sen nepřešel. Snažím se hledat brigádu, ale marně. Postupně zkouším úplně všechno. Poté, co mi řekli v jednom supermarketu, že jsem prý moc pomalá na rozdávání letáků, jsem si říkala Jak se můžu ucházet o práci, když mě nevezmou ani na blbý rozdávání letáků?! Vím, že hledání práce je docela oříšek pro všechny, ale když jste ještě k tomu ZTP, tak je to tuplem těžký. A právě proto jsem začala studovat vysokou školu, aby ze mě alespoň něco bylo. Sebrali mi kvůli tomu část důchodu, protože podle úřadu budu mít lepší uplatnění, přestože ve výsledku jsem práci nenašla žádnou.


Jeden večer přišel táta domů a jen tak mimichodem nám řekl, že zvažuje založit lisovnu olejů. Moc vážně jsme to nebrali, protože takových velkých nápadů bylo a většinou z nich sešlo. Táta má bráchu Milana, který má firmu a ta vyrábí kaše, mouky a směsi na chleba. Do některých používají lněnou vlákninu, které ale neměli dost, a tak s taťkou vymysleli, že by jim ji mohl začít vyrábět. Tady začal vznikat nápad lisování vlastních olejů, nejen lněného. Když s tím přišel podruhý, potřetí a pořád to omílal dokola, začali jsme ho brát vážně. Musela by se ale zapojit celá rodina a to jsem viděla jako příležitost, abych začala konečně podnikat.


Ke všemu viděl, že mě nikde nechtějí vzít a to jenom přispělo k tomu, abychom do toho po roce rozhodování šli. Zbouráním starého hospodářského stavení, které jsme už moc nevyužívali, byl plán zpečetěn. Stavěli jsme lisovnu, testovali různé lisy, zjišťovali informace o olejích, přemýšleli, jak budou vypadat lahvičky a jak se budeme jmenovat. Najít název, který by nás vystihoval, nebylo jen tak. Dlouho jsme si lámali hlavu, ale nakonec jsme na to přišli. Díky našim kamarádům jsme došli k názvu Ze Stodoly. V roce 2018 jsme odstartovali výrobu olejů, lisovaných za studena a to konkrétně lněného, makového a řepkového. Ze začátku jsme všichni dělali, co bylo potřeba, ale postupem času jsme si našli každý své místo.


A co dělám já aktuálně? Dopracovala jsem se k tomu, že všechno řídím. 😀 Ne, teď vážně. Jenom se mi splnil sen o vlastním podnikání. Jelikož jsme malá firma, musím být téměř u všeho. Ať už u plnění lahviček a pomáhání ve výrobě při lisování nebo se starám o marketing, e-shop a podporu prodeje. Nejvíc mě baví, že je každý den jiný. Vždy mě má co překvapit a pořád se učím něco nového.


I přes různé handicapy je důležité věřit, že mohu dělat to, po čem toužím.


Tento článek je věnován všem handicapovaným, kteří čekají na svou vysněnou pracovní šanci.

♥︎


PZN: Chceš podpořit další lidi s obdobným příběhem? Přispěj na naši sbírku na Donio



bottom of page